Beni, v prvé řadě velká gratulace k obrovskému úspěchu. Jak jste si užil minulé dny po postupu do elitní fáze UEFA Futsal Cupu?

Děkuji moc a samozřejmě děkuji i ostatním z Čech, kteří mi prostřednictvím sms, emailu a sociálních sítí gratulovali. Vážím si toho moc. Opravdu jsem si to užil a vychutnával, protože se to již nemusí pěkně dlouho opakovat. Dokázal jsem něco extrémně velkého a jsem rád, že jsem ve své futsalové kariéře dokázal i toto.

Pro kosovský futsal jde o historický moment. První sezona v UEFA a hned mezi šestnáct nejlepších v Evropě. Jak to vnímají představitelé státu?

Představitele státu, fotbalového svazu a médií byli přítomni ve Skopji na všech zápasech. Vnímali to velmi pozitivně a požívali úspěchy s námi společně až do konce. Zájem byl obrovský, vždy byli na utkání dvě až tři televizní stanice a totéž platí i o novinách z Kosova.

Dostalo se vám, mám na mysli vás osobně i celý tým, nějakého ocenění?

Ocenění bylo, že nás pozvali na různé poděkování, třeba ke starostovi města, předsedovi fotbalového svazu, psaly o nás noviny, byli jsme pozváni do živého vysílání na sportovním programu, něco jako je u nás Dohráno. A to nemluvím o dalších detailech, kde například v restauracích nebo barech po mě nechtěli, abych platit, požádali mě, abychom se vyfotili a říkali, jak jsou nám vděční, že jsme udělali Kosovu takovou pořádnou reklamu. Pořád opakovali „díky trenére“, „díky special one“… Tohle je neskutečné, jak tam na nás koukají s neskutečným obdivem. Tady u nás v Čechách je to nemožné. To samé měli úplně stejně hráči.

Jak moc se v Kosovu o futsal zajímala média? Mám na mysli hlavně váš úspěch?

Hrozně moc. Žili tím pořád. Psali nám a posílali zprávy.

Věřili vám lidé po postupu z předkola i v základní skupině?

Ano věřili, protože věděli, kdo je vedl, věděli, co jsem dokázal s tímto týmem v předkole, a že jsem jediný v Kosovu, který dokáže hráče donutit, aby to brali vážně, a aby se futsalu věnovali na sto procent. Právě i ta velká důvěra vedla k tomu, abych se Feniksu ještě více věnoval a obětoval svůj čas na úkor Benaga. V Kosovu mám úplně jinou pozici, tam jsem cítil důvěru z každé strany a právě ten pozitivismus mě pronásledoval celým UEFA Futsal Cupem a bude mě pronásledovat i nadále v Elite Round, na rozdíl od některých žárlivců a závistivců z českého futsalu, kteří vědí, jakou mám kvalitu, ale nechtějí ji uznat, a různým slovíčkařením se mě snaží ponížit nebo odradit. Já jsem ale nad věcí a pokračuji ve své práci, kterou dělám opravdu dobře, a proto mě futsalový Bůh obdaruje úspěchem.

Pojďme zpět k základní skupině. První zápas jste vyhráli nad Skopjí, pak však přišla porážka od Arazu a před vámi stál těžký úkol. Pro postup jste museli porazit Tbilisi. Byl tým hodně nervózní?

Já ani tým jsme nebyli vůbec nervózní. Tým šlapal jak švýcarské hodinky. Celý srpen jsem na tom, abych je připravil na tyto situace a chvíle. Na dopoledním taktickém videu před zápasem jsem hráčům naservíroval vše, co bylo zapotřebí. Soupeře jsem měl úplně zmapovaného. Tbilisi stačila remíza díky lepšímu skóre. Byl jsem rád za tuto skutečnost, protože oni museli kalkulovat, my ne! Tohle jim zamotalo hlavy a já naopak namotivoval tým, aby hrál na tisíc procent. Klukům jsem říkal, že musíme zopakovat super výkon z druhého utkání, které jsme prohráli jen nula-jedna. Chtěl jsem, abychom jako první vstřelili gól, protože Gruzínci jsou labilní, když prohrávají, a že pak následně otevřou hru. Přesně tak to dopadlo a my jsme vyhráli sedm-tři.

Opravdu jste nebyl nervózní? Šlo o hodně.

Absolutně ne! Kdyby mě moji kosovští hráči viděli, že jsem nervózní, tak by také znervózněli. U nich je trenér něco jako zrcadlo a oni se do něj rádi dívají. Za ty léta nervozity v české lize mi to nyní hodně pomohlo. Byl jsem v klidu a v předkole taktéž. Pokud byla nějaká nervozita, tak jsem ji uzavřel uvnitř sebe a nenechal ji utéct ven, aby ji viděli hráči nebo vedení.

Považujete to za svůj největší úspěch v trenérské kariéře?

Určitě ano, je to úplně něco jiného než naše liga. V UEFA Futsal Cupu vás uznávají, protože poznají vaši kvalitu. Přes chování hráčů jak na hřišti, tak i mimo něj. Samozřejmě i jak jsme hráli, bylo naší největší reklamou, jak se kluci chovali během jídla, v hotelu nebo na trénincích. Oni tohle sledují a vnímají. Pak přichází a pogratulují vám ke všemu tomu dobrému, co jste udělali. Delegát zápasu z Anglie mě osobně chválil, jak jsme se prezentovali hrou i chováním. Tohle se dobře poslouchá. (smích) Doufám, že větší úspěchy ještě teprve přijdou, ale prozatím je toto top strop.

Povedete mužstvo i v elitní skupině?

Ano, budu to muset celé dotáhnout až do konce. Třeba až do Final Four. (smích)

A jak to bude s hráči z Benaga Rodkem, Brahimi a Marcelem?

Rodek a Marcelo už trénují s Benagem a budou připravení na ligu. Brahimi také trénuje s Benagem, ale zůstane na soupisce Feniksu. Požádal, aby tam mohl pokračovat a já mu to schválil. Za ty léta v Benagu, kde odvedl dobrou práci, si to zaslouží, i když budeme oslabení. Elite Round se nemusí hrát každý rok. Z druhé strany, jako trenér Feniksu, jsem rád, že ho tam budu mít. Má super formu, sám porazil Tbilisi.

Jak moc byli tito hráči klíčoví pro postup kosovského mistra?

Byli důležití pro tým jako celek, protože zkušenost, co mají, mohli ostatním z Feniksu předat. Ale v týmu Feniksu mám samé reprezentanty, kteří jsou skvěle technicky vybavení. Jsou poslušní na slovo, co po nich trenér vyžaduje, protože kdyby to tak nebylo, tak jsme neudělali takový obrovský úspěch. O jejich kvalitách svědčí i fakt, že proti Arazu jsem neměl k dispozici zraněného Azema Brahimi a vykartovaného Marcela, Rodek měl poraněná žebra a nemohl být stoprocentní. Výsledek jsme udělali, dá se říct, s kluky z Feniksu. Minutu a půl před koncem, když jsem si vzal time-out a šli jsme hrát power play, tak jsme měli dvě tisíciprocentní tutovky, takže jsme i málem remizovali, o kterém tvrdím, že letos bude hrát Final Four.

Jaké hráče máte vytipované pro elitní skupinu?

To si nechám pro sebe. Nejdříve se kouknu, jak bude příznivý los a pak se rozhodnu. Ale dá se určitě říct, že vezmu minimálně dvě světové hvězdy.

Na koho ze soupeřů byste chtěl narazit?

Chci ERA-PACK, Inter Movistar nebo Hamburg. Ve všech třech týmech mám spousty známých a kamarádů, ale nevadila by mi ani skupina s Ugrou, Rigou či Targu. To bych si věřil na Final Four. Ale kvůli publiku a městu bych si přál Lisabon.

Vaší misí trochu utrpělo Benago, které ve třech zápasech vaší nepřítomnosti ztratilo pět bodů. Budou padat tresty?

Tresty padat nebudou. Když jsem přijal výzvu Feniksu, tak jsem věděl, do čeho jdu a do jakého rizika vstupuji. Samozřejmě, pět bodů je moc, ale vím, že jsem klukům moc chyběl. Když necháte své vojáky na bojišti bez generála, takto dopadněte. Liga je dlouhá a my se v prosinci zkompletujeme, včetně Azema Brahimi, a pak budeme všem rozdávat radost. Prozatím mi stačí návrat maestra Marcela a gamblera Marcela Rodka, a samozřejmě i sebe. (smích) Kluci vědí, že to trochu nezvládli a že mě špatnými výkony rozzlobili. Tato skutečnost jim stačí. Není třeba pokut. Beru vinu i na sebe, protože když vám v rodině chybí tatínek, na kterého jste byli zvyklí, pak se vše lehce vymkne kontrole a začne anarchie, ale naštěstí je tatínek zpět a kluky dá do pořádku, tak jako v prvních dvou kolech.

A co říkáte na výkon vašeho konkurenta Chrudimi, který vyhrál skupinu UEFA Futsal Cupu s plným počtem bodů?

Chrudim mě mile překvapila a samozřejmě ukázala, že stále je to ta Chrudim, kde vládne zkušenost bratří Marešů a Lukáše Rešetára. Tito tři zařídili, že se zvedli i ostatní hráči jako Záruba, Koudelka či Felipe. Já Chrudimi ze srdce gratuloval za skvělý úspěch a samozřejmě jim i poděkoval za velký koeficient do žebříčku UEFA. Tohle nám Benagu strašně pomůže příští rok v UEFA Futsal Cupu. (smích)

Výsledky základních skupin UEFA Futsal Cupu najdete zde