Davide, jak jste si užil zisk druhého mistrovského titulu v kariéře? Oslavy byly velké?

Triumf jsem si užíval hodně. Když jsem s futsalem začínal, tak by mě nikdy nenapadlo, že touto dobou budu mít dva tituly a reprezentační starty, za což jsem velmi rád. A co se týče oslav, tak ty byly také velmi povedené a moc jsem si je užil.

Bylo náročnější získat váš druhý titul oproti prvnímu? Jak play off hodnotíte?

To se těžko hodnotí. Liga jde neustále nahoru a obě sezony se nás snažily sesadit kvalitní celky, ale nepodařilo se jim to. Navíc jsme letos ani jedou v lize neprohráli, což je také velmi pozitivní. Myslím, že v play off se střídali lepší zápasy s těmi horšími, ale i tak jsme potvrdili roli favorita, a hlavně v semifinále a finále jsme ukázali, že jsme titul získali právem.

Zůstanete v Chrudimi i pro další sezonu? Dostal jste i nějaké nabídky k odchodu?

Všechno je zatím v jednání, ale v Chrudimi jsem spokojený.

V sezoně jste dostával více prostoru než vaše dvojče Pavel. Řešili jste to nějak doma? Čím to podle vás bylo?

Spolu řešíme skoro všechno, takže i na tohle samozřejmě došla řeč. Nevím, čím to je. V Chrudimi je velká konkurence kvalitních českých reprezentantů a zahraničních hráčů, takže i to hraje svou roli. 

Naopak v reprezentaci se vám dvěma dařilo skvěle? V čem vidíte hlavní rozdíly mezi klubovými a reprezentačními úspěchy?

Nějaké velké rozdíly bych v tom neviděl. Do každého zápasu se snažíme jít naplno a je jedno, jestli se jedná o reprezentaci nebo klubovou úroveň. Prostě se snažíme podat to nejlepší, co v nás momentálně je.

S bráchou jste úplně stejní, ale jak je to futsalově. Kdo má jaké přednosti oproti tomu druhému?

Úplně stejní bych neřekl. Spíš je to o zvyku, když nás někdo vidí denně, tak nemá problém nás rozeznat třeba i zezadu. (smích) Futsalově by se určitě také něco našlo. Například já jsem levák a bratr pravák, to je vidět na první pohled a je to asi hlavní rozdíl, kterého si každý všimne.

V uplynulé sezoně jste si dvakrát zahrál proti Brazílii? Byly to pro vás největší zápasy kariéry? A co vám daly?

Byly to skvělé zápasy, které byly navíc velmi vyrovnané, což se asi nečekalo. Určitě patří k těm největším v mé kariéře, ale zařadil bych sem i zápasy s Barcelonou nebo madridským Movistarem. Tyto zápasy ukazují, že světová špička je na neuvěřitelné úrovni, ale na druhou stranu jsme si dokázali, že i s těmi nejlepšími se dá hrát.

Od futsalu si moc neodpočinete. Před startem ligy letíte na mistrovství světa akademiků do Kazachstánu, kde obhajujete bronz. Co říkáte na tým? Je silnější a má šanci úspěch zopakovat?

Musím říct, že tým se jeví dobře. Je tam sice spousta taktických nedostatků, ale věřím, že ty do začátku vypilujeme. Samozřejmě tam chceme být úspěšní a zopakovat to, co se nám povedlo v Brazílii, ale víme, že nás nečeká nic jednoduchého a spíše tam pojedeme v roli černého koně turnaje.

Když už jsme u vysokoškolského futsalu, jakou školu studujete a čím byste se chtěl po skončení futsalové kariéry živit?

Studuji učitelství se zaměřením na matematiku a tělesnou výchovu na univerzitě v Hradci Králové. Takže, když všechno půjde dobře, tak by jednou ze mě mohl být učitel.

A jak vám jde fotbal? Kde momentálně hrajete? Už si v klubu zvykli, že jste na prvním místě futsalista?

Momentálně hraju za T. J. Lokomotivu Hradec Králové v I. B třídě a daří se velmi dobře. Jsme na prvním místě a pomalu směřujeme za postupem. To, že mám na prvním místě futsal, je v Lokádě jasná záležitost a plně to respektují, což je skvělé. Ale když mám čas, tak si jdu zahrát a pomoct týmu velmi rád.

Také jsem vás viděl na fotkách z finále Evropské ligy v Lyonu. Jak na vás takový zápas zapůsobil a komu jste fandil?

Jako dlouholetý fanoušek Atlética jsem fandil samozřejmě madridskému celku. Pro mě to byl fantastický zážitek se skvělou atmosférou, a to nejen při zápase. Viděl jsem tři krásné góly a všechny do té správné branky, takže jsem si to maximálně užil. 

Foto: Radek Klier