Pavle, po dvou letech jste se vrátili zpět do první ligy. Spadl vám velký kámen ze srdce?

Nemluvil bych o kamenu na srdci. Je to trošku jinak. Patřím mezi lidi, kteří, když něco dělají, chtějí to dělat na sto procent, anebo aspoň co nejlépe a být úspěšní. Jednou to jde lépe, jindy o něco lépe. Ale že bych se zbláznil, kdybychom skončili v tabulce hůř, to určitě ne. Už to tolik neprožívám, o čemž svědčí i skromná radost z postupu, protože vím, co mě a celý Olympik čeká. Bude to kupa práce, starostí a možná i méně radosti z futsalu, což bude mít vliv na můj soukromý život.  Je pravda, cíl jsme si dali jasný, vyhrát druhou ligu. Mohlo by se říct, druhá liga je už naše parketa, že je to pro nás brnkačka, že víme, co nás v ní čeká za soupeře, jakou mají kvalitu, a že každého můžeme, nebo spíše musíme porazit, a tím si pleteme na sebe bič, kterým se dostáváme pod tlak. Ale ten k úspěchu patří a motivuje vyhrávat.  Je pravdou, že druhá liga je stále kvalitnější, soupeři již nehrají jen fotbal v hale, ale jdou za futsalovou stránkou. Koukají na video, připravují se na soupeře a o to je to těžší. Jsme šťastní a pyšní na tuto sezonu, ale musíme to potvrdit příští rok. Kvalitně se připravit a zůstat v lize déle. Pak můžu říci, že mi spadl kámen ze srdce.

Kdo z vašeho kádru stál nejvíce za klubovým úspěchem?

Celý tým má velkou kvalitu a každý zápas vyletěl někdo jiný. Musím ovšem vyzdvihnout brankáře, což často nedělám. Říkalo se, že Olympik nemá výborné brankáře. Myslím, že Soumar a Jenč byli velkými oporami, o čemž svědčí počet padesáti devíti inkasovaných branek ve dvaceti dvou kolech. Samozřejmě nesmím opomenout Jirku Vokouna, který byl střeleckým tahounem týmu. Taky Pepu Gabča, který kromě palubovky odvedl i super manažerskou práci, a výrazně se podepsal pod posílením týmu. Výborné výkony podávali skoro všichni hráči. Střelecky se prosazovali Cabadaj, Rolenc, Surmaj a Šup.

Podaří se vám všechny hráče udržet pro první ligu? Posílíte?

Doufám, že všichni mají před sebou výzvu uspět v první lize a budou pokračovat. A ano, pracujeme i na posílení, na kterém se opět aktivně podílejí i hráči.

Premiérově budete hrát první ligu doma v Mělníce. Jak moc to bude znát na výkonech Olympiku?

Je to super, že konečně budeme mít ryze domácí prostředí, které jistě bude výhodou. Jestli se to projeví na výkonech? Tak to bude záležet i na divácích a atmosféře v hale.

V lize se za poslední dva roky nováčkové vždy udrželi. Je to pro vás motivace a výzva?

Tohle bych k motivaci nevztahoval. Když vezmu tuto sezonu, oba nováčkové jdou jinou cestou, a tak na to asi hledět nemůžeme. I když Třinec podává velice dobré výkony a v řadě zápasů měl smůlu, tak hrál na hraně sestupu. Litoměřice jdou cestou zahraničních hráčů, zatím bez mládežnické základny, tedy bez masy, a to by mě nenaplňovalo. My jdeme cestou velké základny s vlastními odchovanci, kteří mají ke klubu a regionu vztah. Tento rok ukázal, že je to správně - titul U19, A  i B týmu.  Tohle je pro mě výzva a také velké zadostiučinění a motivace uspět o level výše.

Pojďme k finále Superpoháru. Bude mistrovská sestava kompletní?

Bude chybět Jirka Vokoun, který má sádru na noze, jinak budeme komplet v plné síle.

Letos už máte mistrovský hattrick. Vyhráli jste juniorskou ligu, II. ligu i divizi. Co by znamenala pro vás osobně výhra v Superpoháru?

Tento rok byl famózní a stále je to ve mně. Pořád to v hlavě mám a směje se mi srdíčko. A navázat na to dalším vítězstvím by bylo super. Je to velké finále dvou nejlepších týmů druhých lig. A věřte tomu, že to nebude žádný pouťák. Jsem přesvědčen, že oba týmy do toho zápasu dají všechen um a půjdou si pro vítězství. A výhra pro mě osobně? To neřeším, jsem spokojený, když hráči a všichni kolem mají radost.

Bude nová mělnická hala na finále plná?

Jsem přesvědčen, že bude.