Jaké zážitky jste si z finálového turnaje UEFA Futsal Champions League přivezl? Jaká to byla zkušenost dvakrát pískat obhájce trofeje ve čtvrtfinále i semifinále?

„Musím říct, že všechny týmy byly na obrovské úrovni. Jméno Barcelona je samozřejmě futsalově top, ale všechna utkání byla z tohoto pohledu špičková. Byly to jenom skvělé zážitky od perfektní organizace, ubytování až po úroveň všech zápasů.“

Řešil jste nějaký zajímavý nebo náročný moment?

„Oba zápasy, které jsem rozhodoval, byly z hlediska rozhodčích naprosto v pohodě a žádné složité situace jsme v nich neřešili. Jediné, co nás provázelo celým turnajem, byl tlak z laviček od trenérů a asistentů, kteří se zaměřili na rozhodčí od prvních vteřin zápasů, většinou se to ale nějak ukočírovalo žlutými kartami. Kromě jediného momentu, kdy ve čtvrtfinále dostal brankář Kairatu Higuita červenou kartu, tak se nemuselo řešit nic složitého. Za celý turnaj jsme neměli žádný druhý pokutový kop, nebylo na jedné straně nikdy víc jak pět faulů za poločas.“

Higuitova červená karta byla za jaký přestupek?

„Nakonec to bylo hrubé nesportovní chování, odkopl míč a po odkopu napnutou nohou v plné rychlosti trefil soupeře podrážkou do břicha, aniž by se snažil tomuto pohybu nějak zamezit. Bylo to po odehrání míče. Jasná červená karta, dostal pak dva zápasy, takže i kdyby postoupili až do finále, nemohl by ho hrát.“

Bylo to pro vás hodně fyzicky náročné? Všiml jsem si, že několikrát jste tam sprintoval do ostrých protiútoků s hvězdami Barcelony a stíhal jste to…

„Člověk je fyzicky připravený, protože pravidelně trénujeme. Ale tyhle situace je třeba předvídat a číst hru a odhadnout, co bude následovat. Kolikrát rozhodčí dokáže být i před samotnými hráči, protože to ví, že tam hra bude směřovat a tím si uleví, protože je na správném místě ve chvíli, kdy tam má být. Nemusí tam pak sprintovat jako blázen.“

Objevily se před turnajem nějaké nové trendy třeba v pokynech, které jste jako rozhodčí dostávali?

„Je to všechno stejné, nové dodatky mají být zase od 1. července, ale nemělo by to být nic zásadního, jenom nějaké drobnosti. Během turnaje to bylo stejné posuzování jako u nás v lize. Jediný rozdíl byly rozlišovací dresy, které se u nás nepoužívají, tam ano, ale nepředávají se z ruky do ruky. Na reprezentačních akcí se to ale dělá.“

Mohu se zeptat na finále a přestávku před druhým poločasem, kdy se dlouho čekalo na zahájení hry? Co se tam stalo?

„Byl tam problém s časomírou, která je připojená přes notebook. Ve chvíli, kdy to chtěl časoměřič resetovat, tak se mu to celé zakouslo. Počítač se musel celý restartovat a do mrtva vypnout a nahodit a chvilku to trvalo. Byl tam někdo, kdo to měl na starosti, pro mě to stres nebyl, jestli to rozhodila hráče Barcelony, to těžko říct.“

Čekal jste, že ve finále zvládne Sporting takový obrat?

„Šlo spíše o to, že lavička Sportingu se od prvního hvizdu v prvním poločase věnovala hlavně rozhodčím, pořád něco reklamovali a protestovali, a to se podle mě přenášelo i na hráče. Do druhého poločasu přišel úplně jiný Sporting, vůbec si ničeho nevšímali a hráli. Koncentrace byla úplně jiná. Tohle byl ten důvod, proč byli ve druhém poločase mnohem lepší. Barcelona ve druhém poločase nehrála super, dali dva góly, ale pak drželi míč a bránili. Asi se jim ta taktika vymstila.“

Co vás teď čeká dál?

„Od začátku února se připravujeme na mistrovství světa, kde jsem se dostal do předvýběru. Máme každých čtrnáct dnů, nebo tři týdny online seminář od dvou hodin do pěti a chystáme se na šampionát. Je tam 76 rozhodčích z celého světa, z toho dvacet z Evropy. Deset z nich by mělo jet do Litvy. Pokud by mi to vyšlo, bylo by to pro mě další velký úspěch. A doma mě čeká třetí semifinále mezi Plzní a Slavií, na které jsem už dostal delegaci.“

Ondřej Zlámal