Kdy jste se vlastně dozvěděl, že budete finále UEFA Futsal Champions League pískat? Měl jste před tím nějaké náznaky, že byste mohl být v té hlavní dvojici?

Náznaky jsem žádné neměl. Delegace chodí tři týdny před akcí. V koutku duše jsem doufal, protože tohle Final Four bylo už moje šesté, abych byl přesný tak jednou to bylo vlastně v Chorvatsku bylo Final Eigh. Já jsem pokaždé pískal semifinále a byl jsem vždy třetí nebo čtvrtý rozhodčí ve finále. Říkal jsem si, že když konečně tedy nepískám to semifinále, takže by to konečně mohlo vyjít. Ale bylo tam ještě utkání o třetí místo a samozřejmě v úvahu připadali i další rozhodčí. Takže dokud to není oficiálně oznámené, člověk to jisté nemá a jen doufá.

Hráči jsou před finále nervózní, jak je to s rozhodčími? Jak se jim usíná před takovým vrcholem rozhodcovské kariéry?

Musím říct, že čím je člověk starší a zkušenější, tak si to spíš víc užívá a už si to asi tolik nebere. Přiznám se, že před zápasem se mi spalo mnohem lépe než po zápase. Finále trvalo neuvěřitelné dvě hodiny a čtyřicet minut a já jsem byl úplně vyšťavený, nemohl jsem dlouho usnout.

Co jste říkal průběhu samotného finále, vnímal jste jeho vývoj? Vypadalo to, že to směřuje k penaltovému rozstřelu i z pohledu rozhodčího?

Přišlo mi to jako hodně vyrovnané utkání, oba týmy se dobře znaly, věděly, co od sebe očekávat, šancí bylo dost, ale oba gólmani Palmy i Sportingu jsou fantastičtí brankáři, kteří toho spoustu pochytají a směřovalo to k penaltám. Sporting ve druhém poločasu branku vstřelil, ale k dispozici byl video support a trenér si vzal challenge a my jsme na základě videa, kde bylo evidentně vidět, jak útočící hráč drží obránce, branku odvolali. Sporting byl samozřejmě z toho rozhodnutí zklamaný. V prodloužení už to na opravdu na rozstřel vypadalo, říkali jsme si, že by to musela být náhoda, aby někdo branku dal.

Video vám tedy v zápase hodně pomohlo? Jak se s ním futsalovému rozhodčímu pracuje?

Je to určitě pomoc, ale pro nás je samozřejmě lepší, pokud ta rozhodnutí padají hned na hřišti a bez videa. Futsal se hraje, oproti naší lize, na této úrovni velice intenzivně a je to hodně kontaktní, třeba pivot se drží obránce, ten drží zase jeho. Všichni to tak berou a nikdo nechce nic pískat. Tady v té situaci ale držel jenom útočník obránce, který ho právě nedržel vůbec. V ten moment jsme to pustili i v rámci toho, co teď popisuju, ale už v ten samotný moment jsem si říkal, že jsme to asi měli písknout rovnou v reále, že by to bylo lepší. Hlavní ale samozřejmě je, že to nakonec bylo celé vyhodnoceno správně.

Při penaltovém rozstřelu jste udělili žlutou a dvě červené karty, co se vlastně stalo?

Hráč Sportingu vstřelil branku a najednou šel k brankáři soupeře, který se na něj ani nedíval, něco u toho říkal. Brankář po něm najednou vystartoval a už byla mela. Žlutou kartu jsme dali hráči Sportingu, dvě červené pak nejagresivnějším hráčům z každého týmu po té obrovské strkanici, která tam strhla. Situace se uklidnila a šlo se kopat dál.

Palma hrála final four poprvé a hned zvítězila, sehrálo svoji roli domácí prostředí?

Bylo to v zajímavém prostředí, hrálo se na velodromu, kde byla přidělaná na straně hřiště ještě jedna tribuna. Na finále bylo 5 400 diváků, atmosféra byla skvělá. Pro Palmu to ale nebyla extra velká výhoda. Vzpomínám si, jak Sporting vyhrál proti Kairatu v jejich hale, kde bylo 12 000 lidí. Domácí prostředí tyto velké zápasy tolik neovlivní. Sporting tam měl také hodně fanoušků.

Co to pro vaši kariéru finále prestižní soutěže znamená? Jakou další metu teď máte před sebou?

Už mi zbývá jenom mistrovství světa. (úsměv). Na tom posledním jsem byl od finále krůček, ale nedopadlo to. To je ale rozhodcovský život. Motivaci pořád mám. Když to dobře dopadne, budu zdravý, tak bych rád jel ještě na mistrovství světa. Uvidí se, jak to dopadne tam a co bude dál.  

Ondřej Zlámal