Odvolací komise Svazu futsalu České republiky /dále jen OK/, na svém zasedání, konaném způsobem „per rollam“ dne 12. 9. 2017, jako odvolací orgán ve věci odvolání p. Rodriga Taverny, ID člena: 83031534 /dále jen odvolatel/, právně zastoupeného p. Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA – advokátem, se sídlem: 412 01 Litoměřice, Mírové náměstí 157/30, proti rozhodnutí Disciplinární komise Svazu futsalu České republiky /dále jen DK/ č. 181/1617, ze dne 17. 8. 2017, kterým bylo rozhodnuto o nevyhovění žádosti odvolatele o prominutí zbytku uloženého trestu, po zvážení všech okolností, učinila toto:

R o z h o d n u t í :

OK ve složení JUDr. Jaroslav Svoboda, Ing. Pavel Němec a Martin Jaroš přezkoumala výše uvedené rozhodnutí DK a jednohlasně rozhodla, že se toto rozhodnutí jako věcně správné a učiněné v souladu s předpisy SF ČR p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 23. 7. 2017 vydala DK rozhodnutí č. 173/1617, ve kterém uložila odvolateli trest zastavení závodní činnosti na šest měsíců, tj. do 1. 11. 2017, a to zejména za napadení rozhodčího na hrací ploše při utkání AC Sparta Praha – Gardenline Litoměřice, konaného dne 2. 5. 2017. Proti tomuto rozhodnutí DK nebylo podáno odvolání a proto nabylo právní moci. Odvolatel vykonával ze strany DK uložený trest zastavení závodní činnosti ode dne 2. 5. 2017.

Dne 4. 8. 2017 byla DK doručena žádost odvolatele o prominutí zbytku uloženého trestu po vykonání nejméně jeho poloviny. Rozhodnutím DK č. 181/1617 ze dne 17. 8. 2017 byla žádost odvolatele o prominutí zbytku jeho trestu zamítnuta.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel prostřednictvím svého právního zástupce dne 23. 8. 2017 včasné odvolání, ve kterém kromě jiného uvedl, že rozhodnutí DK o neprominutí zbytku jeho trestu je neurčité a nepřezkoumatelné a dále, že DK toto své rozhodnutí nedostatečným způsobem odůvodnila a tím postupovala v rozporu s předpisy SF ČR. Odvolatel dále tvrdil, že odůvodnění předmětného rozhodnutí není srozumitelné, když dle jeho názoru není zřejmé, jaký DK učinila závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudila po právní stránce. Odvolatel dále vznesl pochybnosti o nepodjatosti DK, neboť se dle názoru odvolatele nevypořádala s jeho poměrně rozsáhlou argumentací, uvedenou v jeho žádosti o prominutí zbytku trestu a vzhledem k tomu odvolatel namítal, že došlo k porušení čl. 3 Disciplinárního řádu SF ČR /dále jen DŘ/, dle kterého je účelem disciplinárního řízení náležité objasnění a spravedlivé posouzení disciplinárních provinění. V podstatné části odvolání dále odvolatel polemizoval s konkrétním obsahem odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí DK. V závěru svého odvolání odvolatel navrhoval, aby toto rozhodnutí DK bylo zrušeno a věc byla vrácena DK k novému projednání a rozhodnutí.

OK při posuzování této věci vycházela především z obsahu čl. 18 odst. 2 DŘ, který taxativně definuje, jaké náležitosti musí obsahovat rozhodnutí DK o potrestání (rozhodnutí ve věci samé). Dle obsahu tohoto ustanovení není dle názoru OK vůbec dána DK povinnost, a to dokonce ani v případě rozhodnutí o potrestání (ve věci samé), své rozhodnutí jakkoliv odůvodňovat. Vzhledem k této skutečnosti se ani OK v tomto rozhodnutí příliš nezabývala tou částí argumentace odvolatele, která směřovala pouze proti obsahu odůvodnění předmětného rozhodnutí, případně s jeho obsahem polemizovala. V daném případě se navíc ani nejednalo o rozhodnutí o potrestání (ve věci samé), ale o jiný typ rozhodnutí DK, a to o rozhodnutí dle čl. 28 DŘ o změně (prominutí části) již uloženého trestu, na základě žádosti potrestaného, podané až po vykonání větší části uloženého trestu, za jejíž podání se také platí speciální poplatek. Dle názoru OK ale ani tento typ rozhodnutí nemusí obsahovat žádné odůvodnění.

Odvolatel ve svém odvolání navíc vůbec nevzal, nebo účelově nechtěl vzít, na vědomí evidentní skutečnost, že v dané věci nejde o rozhodnutí o potrestání (ve věci samé, tzn. zejména o vině a výši trestu) a po právní stránce argumentoval tak, jako by se jednalo o rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k tomu je část této jeho argumentace, zejména ohledně údajné neurčitosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o neprominutí zbytku trestu, ale také ohledně absence závěru o skutkovém stavu a absenci právního posouzení, z tohoto důvodu dle názoru OK zcela nepřípadná. Jelikož odvolatel nevyužil svého práva a nepodal odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, kterým mu byla zastavena závodní činnost, nelze dle názoru OK v tomto (úplně jiném) odvolacím řízení přezkoumávat obsah původního rozhodnutí DK (č. 173/1617 ze dne 23. 7. 2017). Pokud by OK na tento postup přistoupila, došlo by k nepřípustnému suplování odvolacího řízení proti rozhodnutí DK ve věci samé v jiném řízení, tedy v řízení o odvolání proti rozhodnutí o neprominutí zbytku již uloženého trestu. Při tomto přístupu by také úplně ztratilo na důležitosti nedodržení 15-ti denní odvolací lhůty, stanovené pro podání odvolání (proti původnímu rozhodnutí ve věci samé) a pak by bylo obecně možné každé rozhodnutí DK ve věci samé napadnout až do vykonání celého uloženého trestu…

Závěrem je tedy třeba uzavřít, že dle názoru OK je výsostným právem DK rozhodnout o vyhovění nebo nevyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu, který sama po důkladném zvážení všech okolností již dříve uložila a DK není povinna žadateli sdělovat ani odůvodňovat jakými úvahami byla vedena při svém rozhodování o prominutí nebo neprominutí zbytku uloženého trestu. Na základě výše uvedeného je tedy OK přesvědčena, že k porušení čl. 3 DŘ ze strany DK nedošlo a proto OK rozhodla tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí se již nelze odvolat.