7. 3. 2016

Rozvíjíme další dovednosti, je názoru mládežnický kouč Michal Mareš

Dlouholetý chrudimský futsalista a reprezentant Michal Mareš se od letošní sezóny věnuje spolu se svým bratrem Romanem a dalšími chrudimskými hráči přípravě mladých, nadějných futsalových talentů. On sám si celý tréninkový proces pochvaluje a v následujícím rozhovoru poodhalil nejen konkrétní informace z mládežnického tréninku, nýbrž také vztah mezi futsalem a velkým fotbalem, který se za poslední roky výrazně posunul.

Michale, v Chrudimi se pomalu blížíte k půlroční práci s mladými futsalisty. Jak si celý rozvoj mládeže pochvalujete?

My máme na starosti nejmladší futsalisty, což jsou kluci, kteří hrají souběžně fotbal. U této věkové kategorie zatím není možné a ani nechceme, aby se soustředili pouze na futsal. Věřím, že je to baví, mají chuť do práce. Trénujeme jednou týdně, tréninky rozhodně nejsou špatné a je to úplně něco jiného než venkovní fotbal. Nejdeme proti fotbalu, snažíme se pouze rozvíjet další dovednosti mladých hráčů. Navíc mají u nás možnost trénovat s kluky, kteří hrají za A-tým ERA-PACKu.

 

Vás, jakožto licencovaného trenéra, práce s mládeží naplňuje?

Já v Havlíčkově Brodě trénuji ještě fotbalový ročník 2008, kde působí i můj syn Míša. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou, protože už tak bývá, že nebyli k dispozici trenéři a vzhledem k tomu, že jsme s nimi pravidelně chodili, tak nám řekli, ať to i trénujeme. Tady v Chrudimi máme s kluky taky už něco odtrénováno, takže to rozhodně není problém. Je to zajímavá práce, pokud budou kluci chodit, tak se rozhodně dočkáme zlepšení.

 

Zaměříme se na konkrétní tréninkové jednotky. Co dětem přináší a na co přesně se zaměřují?

Začínáme rozcvičkou, která je nezbytná. Dále je velmi důležitá práce s balonem, které věnujeme spoustu času. Samozřejmě nemůže chybět ani pohyb bez míče, aby došlo k naučení koordinace. Nejvíce prostoru ale dáváme práci s balonem. Na konci každého tréninku přichází penaltový rozstřel, velmi oblíbená disciplína.

 

Je v Chrudimi zájem o futsal, došlo během sezóny ke zvýšení počtu zájemců?

Na začátku, když proběhl úplně první nábor, na kterém ještě byla řada ročníků dohromady, se to rozdělilo a nám zůstala kategorie těch nejmenších. Na každém tréninku máme přibližně okolo osmnácti dětí. Navíc ještě budou další nábory probíhat, ale děti mohou přijít na jakýkoliv trénink a zapojit se.

 

Jaká byla vlastně vaše cesta k tomuto sportu, v porovnání se současným stavem vztahu mezi fotbalem a futsalem?

Určitě to bylo těžší, protože bez provázání s fotbalem hrát futsal prostě nešlo. Dřív byl futsal úplně někde jinde. Ono i fotbal byl na jiné úrovni, kdo byl rychlejší a měl fyzičku, tak vyhrával. Dnes je to hodně provázané taktikou, protože bez ní se to hrát nedá. Pořád se vyvíjí a něco se mění a jde to dopředu.

 

Vidíte v budoucnu nějakou perspektivu, že bychom se mohli dočkat samostatných futsalových základen, naprosto oproštěných od velkého fotbalu?

V jiných zemích to tak určitě je, například v Rusku, Španělsku, Itálii nebo Brazílii. Myslím si, že u nás je ještě brzy na to, aby se hráči od mládí soustředili jenom na futsal. Jeden či dva fotbalové tréninky týdně je pro děti málo, proto je vhodné přidat dobrý trénink v hale, kde si osvojí práci s míčem na malém prostoru, která je pro jednotlivé hráče velmi důležitá. Třeba v Barceloně i fotbalisté trénují v hale na zmenšeném prostoru, protože je to o tom dát rychle míč od nohy a ihned se nabízet na přihrávku. Naší perspektivou je zvýšit frekvenci tréninků. 

 

Vidíte také do jednání mezi futsalovým a fotbalovým vedením? Je v současné době složitější dostat hráče k futsalu než tomu bylo dříve?

Neřekl bych, že dříve to bylo o tolik jednodušší. Například u nás v Chrudimi zde byla řada mladých a nadějných hráčů, se kterými ale musíte pracovat. Konkrétně nyní s námi trénuje mladý Dominik Zdržálek, který sám říká, že ho to baví a chce na sobě pracovat. Rozhodně nemá smysl klukům futsal zakazovat, protože i do velkého fotbalu jim futsalové zkušenosti, které získají klidně během zimní přípravy u futsalu, pomohou.