Jak vzpomínáte na svoji aktivní kariéru futsalisty?

„Byly to krásné roky. Vzpomínám na to velmi rád. Měli jsme skvělou partu, s kterou jsme dosáhli spousty úspěchů, a hlavně máme mnoho nezapomenutelných zážitků.“

Na který zápas nebo turnaj vzpomínáte nejraději?

„Takových zápasů bylo hodně. Pokud budu brát hráčskou kariéru, tak nezapomenutelný byl pro mě zápas s Dino Brno. Tehdy jsem hrál za Viktorii Žižkov a o poločase jsme doma prohrávali 1:5. V šatně jsme udělali pořádnou bouřku, ale moc to nepomohlo. Hned na začátku druhého poločasu jsme dostali gól na 1:6.... Nakonec jsme ten zápas otočili a já dával v poslední vteřině gól z tehdy dvanáctimetrového kopu. Bylo to tehdy šílený. Ale těch zápasů, které jsem odehrál jako hráč a které mi utkvěly v paměti, je mnohem víc. Nejvíce je rozebírám během reprezentačních srazů s Otou Stejskalem, ten na ně vzpomíná nejvíc.“

Jaký jste byl vůbec hráč?

„Jaký jsem byl hráč? Já byl takový hajzlík, rád jsem provokoval, ale také jsem neuměl prohrávat. Často jsem bral zápas na sebe, pro vítězství jsem byl schopen udělat všechno. Naštěstí jsem kolem sebe měl spoustu skvělých spoluhráčů, kteří to dotáhli až do reprezentace. V tom jsem to měl jednoduší. Například s Honzou Horáčkem, Jirkou Smetanou, nebo Zbyňkem Marešem jsme dokázali hrát naslepo.“

Jak by měl rád trenér Neumann hráče Neumanna?

„Haha! Ten by dostával kapky! Na druhou stranu bych ho asi miloval. Hráče, který umí strhnout mužstvo, navíc i dát gól, je osobností, umí vytvořit kabinu, neskromně řeknu, že takového každý trenér potřebuje.“

Dají se zkušenosti z hráčské kariéry využívat pro trenérskou práci?

„No určitě dají. Já měl štěstí na skvělé trenéry už ve fotbalové Spartě. Pánové Mirka, Kraus, Kopač, Jarabinský mi toho hodně dali. Vždy jsem se snažil vžít do jejich role a dodnes od nich čerpám v různých situacích. Ve dvaceti letech, když jsem začal hrát futsal, si mě vybral, tehdy ještě do československého nároďáku trenér Konta, který mě znal z fotbalu. Od něj jsem se také hodně naučil. Hodně věcí, zejména mentálních jsem se naučil od Ládi Janoška. Vždy jsem se snažil brát od každého trenéra to nejlepší, jak se chová v určitých situacích... To do dnes hodně používám. Za to jim dodatečně tímto děkuji.“

Byl jste několikrát vyhlášen nejlepším futsalistou i trenérem roku, bylo to těžší vyhrát jako hráč nebo trenér?

„Určitě to bylo jako hráč. Bylo tady tehdy mnoho skvělých futsalistů. I když jsem se nikdy necítil jako střelec, vždy jsem ve fotbale spíše šance připravoval, tak ve futsale jsem dával vždy mnoho branek. To mi asi hodně pomáhalo. Jako trenér jsem už několikrát řekl, že ta cena nepatří úplně tak mně, ale těm trenérům, kteří hráče na reprezentaci připravili. Já jim jen určuji systém, taktiku, a dávám tomu hlavu a patu. Ale minimálně z poloviny patří ta cena všem trenérům, kteří hráče reprezentaci dodávají. Za to jim patří obrovský dík!“

Vídáte se stále s některými svými spoluhráči?

„Určitě! Do dnes s Defectem (předchůdce Viktorie Žižkov) spolu hrajeme fotbálky a celostátní ligu ve Fotbalgolfu. Se spoluhráči z reprezentace se také občas potkáme. Nejvíce samozřejmě s Vlastou Bartoškem a Otou Stejskalem v realizačním týmu reprezentace, s těmi se vídáme pracovně.“

Kdy jste se vlastně rozhodl stát trenérem?

„Ve 28 letech jsem musel kvůli artróze skončit jako aktivní hráč. Když už jsem nemohl hrát každý zápas, pomáhal jsem klukům s tréninkem. Klukům se to asi líbilo, tak jsem u toho zůstal.“

Poslední dotaz bohužel musí být na současnou nepříjemnou situaci. Věříte, že hráči zůstanou v nějakém dobrém fyzickém stavu, když se kvalifikace na mistrovství světa pravděpodobně odloží?

„Je to strašná věc. Nevěřím, že když hráči vypadnou na měsíc, a možná na delší čas, z tréninkového a zápasového procesu, že budou připraveni na utkání roku, které bude rozhodovat o postupu, či nepostupu na MS. Stejně je na tom ale i soupeř. Navíc nevíme, jestli se zápas bude hrát v květnu, červnu, červenci, srpnu... Je to nešťastná situace, kde zdraví nás všech je samozřejmě přednější. Bude to i bitva nervů o tom, kdo tuto situaci zvládne lépe. Navíc nevíme, kterou zemi to více zasáhne. Mohou se nakazit hráči, realizační tým. Vidíme to v Itálii. Těžko v této době předvídat. Ale je to pro nás nesmírně těžké. Hlavně, abychom to všichni ve zdraví přečkali.“

Autor: Ondřej Zlámal
Foto: Ivana Hošková