12. 1. 2022

Trenér roku Kopecký: Jdu svou cestou. Reprezentace je snem

Futsalovým trenérem roku se poprvé v životě stal kouč Plzně a reprezentace do 21 let Marek Kopecký. Prožil opravdu báječný rok 2021 a právem si v neděli ze Žofína odnesl ocenění.

Po skončení 20. FORTUNA Galavečeru Našeho fotbalu jsme Marka Kopeckého vyzpovídali nejen o samotném předání trofeje, ale také o možnosti trénovat národní tým.

Marku, poprvé jste se stal trenérem roku, je to zlatá tečka za celým povedeným rokem?

Asi je to vyvrcholení úspěšného roku. Pro mě velice mimořádného. Začalo to titulem, pokračovalo to Ligou mistrů, svatbou, protože jsem se v tomhle roce oženil. Cena Trenér roku pro mě není ta nejdůležitější, jsem spíš týmový hráč. Ale jsem rád, že jsem byl oceněn za svoji práci. Vážím si toho, že mě futsalová veřejnost ocenila.

Jak složité bude tento primát obhájit?

Samozřejmě. Všechno je těžké obhájit. Ten rok byl v Plzni neskutečný. Obhajoba titulu bude také těžká. Na obhájení trenérské ceny si ale nezakládám. Chci akorát dělat tuhle práci jako doposud, podívat se ráno do zrcadla a vědět, že to dělám na sto procent. Jsou tady další šikovní trenéři, kteří třeba v neděli ocenění nebyli, ale vím, že pro to dělají hodně.

Ve futsale jste toho vyhrál hodně. Co je dalším cílem ve vaší trenérské kariéře?

Makat dále a obhájit titul s Plzní. Bude to ohromně náročné. Z trenérského pohledu si ale nedávám žádné cíle. Chci, aby mě práce bavila. V Plzni jsem již třetí rok, a to cestování, které podstupuji, je opravdu náročné. Uvidíme, co bude dále. Nyní se zaměřuji pouze na jarní část a play-off.

V Lize mistrů jste skončili mezi osmi týmy na druhé nepostupové příčce. Jak prolomit tu hranici Final four? Je to hodně daleko?

Je to hodně daleko. Je to jako kdyby český nároďák hrál finále mistrovství světa. Ale nikdy neříkej nikdy. S Barcelonou jsme hráli v Lize mistrů také dobře, ale pořád tam něco chybí. Na druhou stranu porazili jsme Tjumeň, která postoupila do Final four. Remizovali jsme s Kairatem Almaty, který dvakrát vyhrál Ligu mistrů. Nám Čechům tam ale pořád něco chybí, uspokojíme se, že jsme hráli dobře s Barcelonou.

Lákalo by vás jednou převzít reprezentační A mužstvo?

Už se nějaké spekulace vyrojily. Určitě nejde spojit reprezentaci s klubem. Mohl by tam vzniknout střet zájmů. Je rozdílné trénovat klub na denní bázi a trénovat reprezentaci. Je to rozdílná práce. Baví mě dennodenní kontakt s hráči. Pro každého trenéra je áčko reprezentace nejvyšším vrcholem. Jednou, kdyby nabídka přišla, tak bych o tom pochopitelně uvažoval a bylo by to mým snem, ale momentálně nad tím nepřemýšlím.

Cenu vám předával Tomáš Neumann a mluvilo se o předání žezla. Co vám při předání říkal?

Hrozně moc gratuloval, že je rád, a že mi to přeje. Ale úplně se nepovažuji za přímého nástupce trenéra Neumanna. Jdu si vlastní cestou, nechci nikoho kopírovat. Tomáš mi dal hodně, ale prožil jsem i další trenéry během své hráčské kariéry. Od Oty Stejskala, Cacaua, Daniela v Chrudimi, v národním týmu Tomáše Neumanna, ale musím zmínit i trenéry z fotbalové kariéry. Z každého trenéra jsem se snažil něco vzít, ale především se snažím jít svojí cestou.

Michal Pavlík, Martin Kameník | Foto: Pavel Jiřík ml.