Ze všeho nejdříve bych Vám chtěl pogratulovat k vítězství na letošním ročníku WIUC (World InterUniversities Championships) a samozřejmě také poděkovat za skvělou reprezentaci celé České republiky. Mohl byste nám na úvod popsat, jak probíhal přílet do Barcelony? Zda jste měli dostatek času se aklimatizovat a případně ještě něco málo potrénovat před prvním duelem?

„Velmi Vám děkuji za gratulaci, jedná se rozhodně prozatím o největší úspěch našeho futsalového týmu. Většina hráčů přiletěla do Barcelony dva dny před začátkem turnaje, takže prostor na aklimatizaci byl dostatečný. Co se týče tréninku, tak na ten již prostor nebyl, ale očividně ani nebyl potřeba (smích). Všichni hráči spolu nastupují v Univerzitní lize futsalu, takže o sehranost hráčů jsme se nebáli.“

Z fotek i různých sociálních sítí bylo vidět, že divácká kulisa na celém turnaji byla neskutečná. Jak jste to vnímal Vy osobně a zažil jste někdy něco podobného?

„Celé akce se účastnilo okolo 4 000 sportovců, kteří byli rozmístěni po různých sportovištích. My jsme s futsalem měli štěstí, že se zápasy hrály v centrální hale, kde byla úžasná atmosféra. Zažil jsem naši účast v Barceloně na turnaji v roce 2018, kdy jsme vypadli v osmifinále. Tam bych si dovolil tvrdit, že atmosféra byla podobná.“

Pojďme už k samotným zápasům. Ve skupině přišlo vaše první zaváhání až ve 3. zápase, když jste již měli jistý postup do play-off. Univerzita z Libye (Zawia University) vám tedy přichystala první a zároveň poslední porážku na turnaji. Jak byste našim čtenářům přiblížil tento zápas? (Pozn. Za libyjský tým nastoupilo i několik reprezentantů tohoto státu.)

„Pozorně jsme soupeře sledovali v jeho utkáních během turnaje a bylo nám jasné, že se jedná o nejtěžšího soupeře, kterého jsme mohli potkat. Jejich tým hrál velmi vyspělý futsal s velmi rychlým pohybem. Snažili jsme se v zápase eliminovat jejich dva tvůrce hry, nicméně jsme doplatili na únavu a nedokázali pohyblivé soupeře ubránit, což vyústilo v naši prohru. Prohra nás nasměřovala do těžší větve pavouka, nicméně pokud chceme turnaje vyhrávat, musíme porazit i ten nejlepší tým.“

V osmifinále se zápas rozhodoval až v pokutových kopech, kde jste předvedl skvělý výkon. Považujete se za "specialistu" na penalty nebo při Vás stálo i trochu to pověstné štěstíčko?

„Rozhodně se za specialistu na penalty nepovažuji, myslím si, že je to především o štěstí a nastavení mentality. Naši střelci mi dávají příležitost vyniknout, protože, pokud počítám dobře, v posledních 5 rozstřelech jsme všechny naše penalty proměnili. Pak se stačí nechat jednou za čas trefit (smích).“

Ve vyřazovací fázi jste vyřadili hned několik skvělých týmů, včetně loňského mistra z Madridu, ve finále na vás ovšem čekal starý známý libyjský soupeř ze skupiny. Co jste si říkali, když jste se dozvěděli, kdo vám bude stát v cestě za titulem?

„Trochu jsme to očekávali, protože libyjská univerzita byla o pár úrovní výše než my všichni ostatní. Ve svých řadách měli i několik libyjských futsalových reprezentantů. Na druhou stranu jsme neměli co ztratit. Myslím si, že pokud bychom hráli další 4 utkání, všechna bychom prohráli, ale na to se historie neptá.“

Finále, i přes vaše vedení, dospělo také až do penaltového rozstřelu, ve kterém jste si měl zažít i jeden nezáviděníhodný moment. Můžete nám nějak přiblížit co se stalo?

„To je ona mentalita, o které jsem již mluvil. Jeden z libyjských hráčů pravděpodobně neunesl tíhu situace a místo exekuce pokutového kopu mne z metru udeřil míčem do obličeje. Nikdy jsem nic podobného nezažil, pravděpodobně se jednalo o frustraci, že nedokázali vyhrát v běžné hrací době.“

Penalty jste ale nakonec dokázali dovézt k vítěznému konci a připsali jste si tedy skvělý úspěch na tomto turnaji. Jaký je to pocit? A jedná se o Váš největší úspěch ve futsalovém životě?

„Úspěch je to obrovský a pocit, který se těžko popisuje, protože si myslím, že jsme nebyli před turnajem favority. Během turnaje se řada hráčů zranila a finále jsme de facto hráli v 6 hráčích. Osobně tento úspěch hodnotím velmi vysoko.“

Měli jste i nějaký čas tento úspěch v Barceloně pořádně oslavit?

„Samozřejmě, to ke sportu patří (smích). Jen pak pár hráčům málem uletělo letadlo.“

Futsalová sezóna pro vás ale samozřejmě ještě nekončí a 19.12. je na programu Final four. Jak se na závěr letošního ročníku připravujete?

„Na Final four se velmi těšíme, trénujeme každý týden a ladíme formu na vrchol Univerzitní ligy.“

Víte už, zda budete na finálovém turnaji mezi třemi tyčemi Vy nebo Váš kolega Honza Žežulka?

„Nerad bych v tuto chvíli odhaloval detaily z plánované taktiky (smích).“

Dá se říci, že hrajete v domácím prostředí, což je pro vás samozřejmě výhoda. Budete mít v hledišti podporu Vašich spolužáků, případně někoho z rodiny?

„Jsme rádi, že se Final four hraje v Praze a ještě v takovém formátu. Doufáme, že nás přijdou podpořit spolužáci, kamarádi, rodina ale i členové vedení naší školy.“

Děkujeme, že jste si na nás udělal čas a přejeme mnoho úspěchů ve sportovním i studijním životě.

 

 

Autor: Matěj Čapek